Islámská Káhira: procházka od citadely k bazaru, která se vejde do jednoho dne

Turisté v Káhiře většinou stihnou pyramidy, muzeum a možná hodinu na bazaru. Přitom největší souvislý celek středověké islámské architektury na světě leží pár kilometrů od hotelu a projde se za jedno dopoledne. Chce to jen vědět, kudy jít a kde nezabloudit.

Začněte nahoře

Saladinova citadela je logický start, protože leží na kopci a odtud se dá jít pořád z kopce dolů. Otevírá v osm a první hodinu je poloprázdná. Alabastrová mešita Muhammada Alího s osmanskými minarety je sice nejmladší stavbou celého komplexu a puristé jí vyčítají tureckou okázalost, ale výhled z terasy na moře minaretů až k pyramidám na obzoru stojí za to.

V areálu jsou i dvě muzea, vojenské a policejní. Obojí je spíš kuriozita než zážitek. Pokud máte omezený čas, vynechte je a šetřete nohy, protože ještě půjdete hodně daleko.

Sultán Hasan a Rifáí

Pod citadelou stojí naproti sobě dvě obrovské mešity a je to jedna z nejsilnějších architektonických scén v celém městě. Mešita sultána Hasana ze čtrnáctého století je mamlúcká klasika, monumentální, střídmá, s nádvořím, kde náhle utichne hluk ulice. Prostor mezi čtyřmi klenutými sály působí jako vytesaný z jednoho kusu kamene.

Naproti stojí mešita ar-Rifáí, o pět set let mladší, postavená tak, aby se té staré vyrovnala. Je pohřebištěm egyptské královské rodiny a shodou historických okolností i posledního íránského šáha. Obě se platí jednou vstupenkou a boty se zouvají u vstupu.

Ulice Muizz jako muzeum pod otevřeným nebem

Odsud vede cesta na sever do ulice al-Muizz li-Din Alláh, což je zhruba kilometr dlouhá tepna lemovaná mešitami, madrasami, sabíly a kupeckými domy z jedenáctého až devatenáctého století. Část je pro auta uzavřená, takže se jde v klidu.

• Komplex Kalávún s nemocnicí, madrasou a mauzoleem, mamlúcká architektura ve vrcholné formě
• Sabíl-kuttáb Abdurrahmána Katchudy, kašna a korá­nová škola v jednom, drobná stavba s obrovským kouzlem
• Mešita al-Akmar z roku 1125, jedna z mála dochovaných fátimovských staveb
• Bab Zuwajla, středověká městská brána, na jejíž minarety se dá vylézt

Výstup na Bab Zuwajlu doporučuji každému, kdo nemá závrať. Točité schodiště je úzké a temné, ale nahoře je pohled na střechy starého města, který nikde jinde nedostanete.

Chán el-Chalílí a kavárna, kde sedával spisovatel

Bazar funguje od čtrnáctého století a dodnes se v jeho zadních uličkách skutečně obchoduje, i když hlavní tepna patří suvenýrům. Klíč k dobrému nákupu je jednoduchý: jděte hlouběji, než kam vás pustí první prodavač, a smlouvejte s úsměvem. Startovní cena bývá trojnásobek reálné.

V El Fishawi, kavárně otevřené nepřetržitě od roku 1797, sedával Nagíb Mahfúz a psal. Je to turistické, přeplněné a čaj tam stojí trojnásobek, ale zrcadla na stěnách a atmosféra to vynahradí. Kdo hledá klidnější variantu, najde ji o dvě uličky dál za poloviční cenu.

Mamlúci, kteří to všechno postavili

Skoro každá zajímavá stavba na téhle trase pochází z mamlúckého období, tedy zhruba z let 1250 až 1517. Mamlúci byli původně otročtí vojáci kupovaní na Kavkaze a v okolí Černého moře, vycvičení k boji a posléze natolik mocní, že si vládu vzali sami. Vznikl tím zvláštní systém, kde se moc nedědila z otce na syna, ale získávala se v konkurenci mezi vojenskými veliteli.

Praktický důsledek pro dnešního návštěvníka je ten, že každý sultán potřeboval postavit něco většího a nákladnějšího než jeho předchůdce, aby si legitimizoval postavení. Odtud hustota architektonických skvostů na jediné ulici. Kámen se často bral z opuštěných staveb, takže v mešitách narazíte na sloupy s korintskými hlavicemi z římských chrámů a bloky s hieroglyfy zapracované do zdiva.

Charakteristickým znakem mamlúcké architektury je střídání světlých a tmavých vrstev kamene ve výzdobě, takzvané ablaq, a kamenné kupole s geometrickým nebo rostlinným reliéfem. Nikde jinde na světě podobné kupole nenajdete v takovém počtu.

Kde si dát pauzu

Trasa je dlouhá a bez přestávky ji zvládne málokdo. Nejlepší zastávkou jsou střešní terasy nad ulicí Muizz, kterých je několik a nabízí čaj s výhledem na minarety. Kolem poledne, kdy je slunce nejtvrdší, je hodina v takovém stínu příjemnější než další mešita.

Praktické věci

Oblečení: zakrytá ramena a kolena u obou pohlaví, ženy si vezmou šátek na hlavu do mešit. Boty se zouvají, takže ponožky bez děr jsou dobrý nápad. Vstupné do většiny mešit je symbolické nebo žádné, u hlídačů se čeká drobný bakšiš.

Vodu si nesete s sebou, stínu je málo a celá trasa má kolem pěti kilometrů se spoustou schodů. Kdo chce trasu doplnit o zbytek egyptských památek, najde širší kontext na iEgypt.eu, kde jsou popsané i lokality mimo hlavní město.

Jak se tam dostat a zpátky

Metro do stanice Sajjida Zajnab a odtud taxi ke citadele je nejlevnější varianta. Aplikace na přivolání vozu fungují v metropoli spolehlivě a řeší věčný problém se smlouváním o ceně. Vlastní auto do centra nevozte, parkování v uličkách starého města prostě neexistuje a dopravní situace v širším centru je disciplína pro místní. Kdo se přesto chystá po Egyptě řídit, ocení srovnání vozů na CarsMag.eu a přehled dostupných ojetin na inAuta24.cz.

Večer se hodí zpomalit. Egyptská kinematografie má silnou tradici a starší káhirské filmy z padesátých let ukazují město, které z velké části zmizelo. Recenze a tipy na klasiku i současnou tvorbu vede iFilmotéka.cz a je to dobrý způsob, jak se na cestu naladit dopředu.